Home Other Pojďme se projít: OLŠANSKÉ HŘBITOVY 1.

Pojďme se projít: OLŠANSKÉ HŘBITOVY 1.

Pojďte se mnou na procházku! Budeme si povídat… O různých věcech, které nás na procházce napadnou… Tentokrát půjdu na Olšanské hřbitovy v Praze. A mluvit budu o tom, jak je to tam krásné… O smrti… O ptácích… O psech…

CELÝ TEXT:

Dobrý den, dámy a pánové!

Dnes jsem se rozhodla pozvat vás na svoje oblíbené místo a tím jsou… Olšanské hřbitovy.

Olšanské hřbitovy jsou ohromné. Nacházejí se nedaleko Flory. To je metro… To je linka metra A. Je to jedna stanice, kde také najdete obchodní centrum.

[A] Možná že teď ještě můžeme slyšet ruch za zdí hřbitova, ale když půjdeme hloub do nitra, tak uslyšíme ptáky a budeme se cítit jako v lese. Jak vidíte, je tady spousta zeleně.

Proč mám hřbitov ráda? Někomu by se mohlo zdát, že to není normální, ale já myslím, že je to úžasné místo. Líbí se mi na českých hřbitovech, že jsou tam často stromy. [A] Momentálně je ještě zima, nebo předjaří, ale až vypučí listy a stromy roz… ne rozkvetou, ale stromy… Jak se to řekne?! Stromy se obalí listím. Tak až se stromy obalí listím, tak tady bude příjemný stín, i když je potom v létě horko.

A můžete sem uniknout od ruchu velkoměsta. I když někteří z vás můžou říct, že Praha není až tak strašně velké a rušné velkoměsto, ve srovnání například s Londýnem, s Paříží, s New Yorkem, s Moskvou a dalšími městy… No, ale přesto.

Já jsem z malého města a to, co mi v Praze chybí, jsou procházky v lese, a když minulý rok začala karanténa, tak jsem začala pravidelně chodit na procházky na hřbitov, protože tady nebylo mnoho lidí. Když jdete například do parku, tak je tam dost lidí, psů… A tady můžete najít náhrobky plné umění: jsou tady sochy, obrazy… a zároveň jsou tady příběhy. Můžete si přečíst jména, data narození, data smrti…

Nebo se můžete projít v této staré části hřbitova, kde, jak vidíte, je velmi mnoho náhrobků zarostlých břečťanem (jestli se nepletu, protože já nejsem žádný biolog nebo botanik)… [Ale] To je zase takový jiný pocit, než když koukáte na nové hroby. Tady často ani nemůžete přečíst, kdo tady leží, ale víte, že je to tady už více než sto let, a přemýšlíte o tom, jak se za tu dobu náš svět změnil a jaké to bude za dalších sto let, až my budeme ležet někdy tady… Nebo někde jinde, samozřejmě… V zemi… Nebo nevím, možná se chcete nechat zpopelnit a možná chcete, aby váš popel rozsypali do moře, nebo…

Nevím, jestli přemýšlíte o smrti. Ale myslím, že člověk by o smrti přemýšlet měl, protože to každého čeká. Někoho dříve, někoho později… A myslím, že když si uvědomíme, že každý z nás umřeme, budeme si potom více vážit toho, co máme, lidí okolo sebe, svého zdraví… A možná, že problémy, které se nám zdají neřešitelné a nepřekonatelné, a klíčové, tak nám ve srovnání s věčností budou potom připadat menší. Je to něco, co je opravdu tak životně důležité? Anebo je to něco, čemu se můžeme zasmát, nebo nad čím můžeme mávnout rukou?

No, takže tohle jsou Olšanské hřbitovy… A teď už se dostáváme hlouběji. Slyšíte ptáky? Aaaaa, já to miluju… jak štěbetají… Stejně je to zajímavé. Když si vezmete, že ještě nedávno byl sníh… (no, teď ještě někde asi i v České republice je sníh) …a já mám pocit, že jsem někde šla, na zemi byl sníh a přitom ve větvích stromů zpívali ptáci. A to je zvláštní, protože ptačí zpěv přece patří k jaru, nebo k létu! K času, kdy jsou rozkvetlé stromy, kdy svítí slunce, je teplo a my můžeme chodit v lehčím oblečení… Ale tak, samozřejmě, ne všichni ptáci odlétají do teplých krajin, někteří zůstávají tady. No, a také samozřejmě v moderní době, v civilizaci, je příroda tak nějak jiná. Je ovlivněná tím, co dělá člověk, a ve městech může být takové teplo, že ptáci ani nemají potřebu odletět.

Kudy vlastně jdu? Ráda chodím po takových cestách, které jsou vedlejší… Ha, tady je na zemi tenisák. Co tady dělá tenisák?! Tady přece nikdo nehraje tenis!

A také sem mají vstup zakázán psi. Já mám psa, štěně, které potřebuje chodit na vycházky, a já bych moc ráda chodila sem na hřbitov, ale na hřbitov psi nesmí. No, asi by tady dělali nepořádek, byly by tady bobky a také by sem vnesli ruch a příliš mnoho energie, hlavně ten náš!

Dobře, tak jo. Tak, tohle byla naše první vycházka… na hřbitov. Možná jich bude ještě více, jestli se vám bude chtít. Anebo na jiná krásná místa Česka.

Takže já vám přeju krásný den a těším se brzy zase na slyšenou.